Levandulový pokoj

     Tak po krátké době opět další přečtená kniha, tentokrát jedna z nejlepších knih poslední doby, kterou jsem přečetla. Koupila jsem si ji za odměnu po zkouškovém, protože ta obálka a ta anotace mě prostě dostaly... :)

Obálka

Kniha: Levandulový pokoj

Autorka: Nina George

Počet stran: 320

Můj názor na knihu:

     Kniha je o knihkupci Jeanu Perduovi, který vlastní neobyčejné knihkupectví. Provozuje Literární lékárnu ve formě knihkupectví v lodi, se kterou kotví na řece Seině v Paříži. Už jednadvacet let uplynulo od doby kdy od něj odešla jeho láska Manon. S ní se stýkal jen několik dní v roce, po dobu 5 let, kdy ona byla zároveň i vdaná za někoho jiného, ale nedokázala bez Jeana žít a jemu to také nevadilo, protože o ni nechtěl přijít. Jednadvacet let od té doby uběhlo než zjistil, co bylo v dopise, který mu tehdy po několika dnech od odchodu poslala. Bohužel na to přišel ve chvíli, kdy se trochu sblížil se svou nohou sousedkou Catherine. 

     V dopise bylo napsáno, že ho opustila kvůli tomu, že je nemocná a umírá, ale že doufá, že pokud na to on bude mít sílu, tak ať za ní přijede a pomůže jí nějak přežít aspoň do její smrti. Hrozně moc ho to sebralo, nechtěl uvěřit, že by mohla být mrtvá, a proto se rozhodl, že za ní pojede. A jak? 

     Odvázal svoji loď a rozhodl se odplout po kanálech, až za ní, nebo spíše k jejímu hrobu do Bonnieux. Při odplouvání se k němu přidal Max Jordan, mladý a nadaný spisovatel od nich z domu, který potřeboval také nutně odjet pryč. Nějaký čas spolu plují a jsou oba celkem spokojení, jen nemají peníze a ani jídlo, proto za to začnou nabízet knihy. Vždy dávají knihu podle toho, kterému člověku je určena, za věci, které potřebují. 

     Cestou narazí na několik zajímavých osobností a na zajímavé okamžiky, které je v něčem obohatily, nebo si každý z nich něco díky tomu uvědomil. Nabrali i další pasažéry, až dojeli do jednoho města a tam se rozdělili. Samy a Cuneovi nechal Jean svoji loď, Max se zakoukal do jedné překrásné dívky a Jean se vydal dál až do Sanary. 
     Po několika měsících strávených v Sanary Jeanovi došlo, že ze svého smutku po Manon je vyléčený a že si zaslouží dobrou budoucnost. Proto napsal Catherine, aby za ním přijela. Po pár dnech se tak opravdu stalo, když ji spatřil, moc jí to slušelo. Celé odpoledne se procházeli a on ji konečně poprvé políbil na ústa. Oba z toho byli nervózní, ale všechno dobře dopadlo. Zůstali tam spolu měsíc, kdy se sbližovali a užívali si čas strávený spolu. 

Levandulové pole

     Pak se Jean rozhodl vrátit se do Bonnieux, aby vše uzavřel. Viděl tam totiž na víně na etiketě portrét Manon, pravděpodobně od jejího manžela, kterého tehdy měla. A proto se za ním poté také rozhodl zajít. Protože už na to byl připravený. Chtěl se mu omluvit a objasnit mu některé věci. Dozvěděl se také, že Maxova dívka je Manonina dcera Victorie. Kvůli které Manon odmítla chemoterapii a léčbu, protože zrovna v tu dobu byla těhotná. Také si to Jean a Luc (Manonin muž) vyříkali, omluvili se a Jean dostal pěstí do pusy za to, že nestihl Manon navštívit, než umřela. Jean dostal od Luca Manonin deník, který celou tu dubu psala, až do její smrti. Až do konce doufala, že se Jean naposledy ukáže. Bohužel se tak nestalo... Jean poté navštívil i hřbitov, kde je Manon pochována a zjistil, že je Manon v tomto kraji, i když bohužel ne už sama fyzicky. 
     Max a Victorie se zasnoubili a plánují svatbu, Jean a Catherine spolu žijí a milují se. A o svátcích jezdí k Lucovi, Victorii a Maxovi na vinici... :)

     A opět je tu kniha u které jsem celkem hodně brečela... Ten konec knihy, ten deník, pocity napsané v knize. Prostě mě to dostalo... V knize jsem našla hodně věcí, které od dobré knihy očekávám: lásku, skvělý příběh, dobrodružství, cestování a knihy... :P Od knihy jsem se nemohla skoro odtrhnout, posledních 40 stran jsem jen hltala a šla jsem spát až ve 2 ráno!!! Vřele Vám ji doporučuji a doufám, že máte na ni stejný názor jako já... :) 

Jane