neděle 22. února 2015

Odměna za zkoušky v podobě knih samozřejmě

     Jak jsem psala (tady) chtěla jsem si za zkoušky něco koupit, když jsem to tak hezky všechno zvládla. Původně jsem měla v plánu Eleanor a Park nebo Papírová města a jak to dopadlo? Samozřejmě, že úplně jinak. 
     Pořád jsem v sobě měla to dilema, že Eleanor a Park není úplně kniha pro mě, že bude spíše pro mladší holky. Tak jsem si řekla, že si ji kdyžtak půjčím v knihovně a uvidím. Papírová města na tom byla podobně, proč? No vzhledem k tomu že Hvězdy nám nepřály mám a jsou skvělý, ale Hledání Aljašky se mi moc nelíbila, rozhodla jsem se ke stejnému a to půjčení si knihy někde. 
     Tak co jsem si nakonec koupila? :D Jako první jsem se šla podívat do Levných knih, tam jsem si nic nevybrala. Tak jsem zamířila do Kanzelsbergera, protože vím, že tam mají slevu na ISIC, což se opravdu vyplatí. A odešla jsem s podle recenzí skvělým Levandulovým pokojem za 242 Kč... :)

Obálka

     Anotace: 
Pařížský knihkupec Jean Perdu ví naprosto přesně, jaká kniha dokáže zmírnit určitou bolest duše. Na své lodi plné knih, kterou nazval Literární lékárna, prodává romány jako medicínu pro život. Jen sám sebe nedokáže vyléčit. Už jednadvacet let se trápí odchodem krásné provensálské dívky Manon, která ho opustila, když v noci spal. Nezůstalo mu po ní nic, jen dopis, který se nikdy neodvážil otevřít a přečíst. Až do letošního léta…






     Poté jsem se vydala do knihkupectví Orion ve stejném obchoďáku a tam jsem narazila na slevy, které samozřejmě vítám. A odcházela jsem s dlouho hledaným Jak mi pan Darcy zlomil srdce 79 Kč a dlouho obdivovaným J'Adore New York za 99 Kč. :) No neberte to, že... :D

Obálka

     Anotace:
Claire Prescottová přijíždí do Oxfordu na seminář o Jane Austenové, kde má zastoupit svou sestru. Mezi nadšenci a badateli se cítí nesvá, dokud jí náhoda nepřivede do cesty podivínskou starou Harriet. Potrhlá dáma jí nečekaně svěří první stránky knihy První dojmy, což je údajně navždy navždy ztracená první verze Pýchy a předsudku! Zatímco Claire čte utajovaný rukopis, nalézá v prvním příběhu Elizabeth Bennetové víc, než by čekala. I ona má náhle na vybranou mezi dvěma muži. Který z nich je její pravou láskou?





Obálka

     Anotace:
Příběh ambiciózní mladé francouzské právničky, která je vybrána do newyorského ústředí prestižní advokátní firmy, aby získala zkušenosti, mohla se stát partnerem a postoupit tak dále v budování kariéry. Navzdory zákulisním intrikám, permanentnímu stresu a náročným klientům si Catherine dokáže pobyt na Manhattanu zpestřovat nákupy ve značkových buticích, večeřemi s kamarádkami v luxusních restauracích a především vztahy s více či méně perspektivními muži. Představovala si však svůj opravdu takhle?




     S nákupy jsem byla velmi spokojená, vzhledem k tomu, že jsem nebyla v Levných knihách a ani v druhých levných knihách bez názvu. Nakoupila jsem za 420 Kč 3 knihy a to je opravdu super cena. :) Strašně se na ně těším, snad se na ně brzy dostanu. :)
Jane

úterý 17. února 2015

Padesát odstínů šedi - Film

     Knihu jak asi víte jsem četla (recenze) a líbila se mi (moc), přečetla jsem ji celkem rychle a chytla mě... Nemyslím si, že se mi líbila jen kvůli TOMU, ale nejspíš hlavně kvůli příběhu Christiana a Anastasie. Včera jsme vyrazily se spolužačkou za odměnu po zkouškovém období do kina... :) Lístky jsme měly koupené dopředu asi 2 týdny a udělaly jsme jen dobře, protože jinak by jsme si asi nesedly vedle sebe a to by nebylo ono. Datum se nám hodil, protože jsme obě měly ten den zrovna společnou poslední zkoušku.
zdroj: kinometropol.cz
     Do kina jsme šly celkem hodně natěšené, jak kdyby nám bylo opět náct a šli na nějaký puberťácký film se Zacem Efronem... :D Nedočkavě jsme čekaly na začátek a pak jsme na sebe jen házely nadšené pohledy, protože ten film naprosto předčil naše očekávání (ve všech ohledech). 
     Někdo v tomto filmu opravdu vidí jen ten sex, ale o tom to dle našeho skromného názoru vůbec není. Překvapil nás počet mužů v kině, s přítelkyněmi a hlavně manželkami, kino sice nebylo plné do posledního místa, ale stejně byla účast vysoká.
     Po filmu jsme na sebe asi 3 minuty jen koukaly a nemohly jsme vůbec věřit, jak dobrý ten film byl a jak jsme to prožívaly. Večer jsme si ještě udělaly relax a asi 2 hodiny jsme film stále probíraly a srovnávaly s knihou, ano pár detailů tam sice chybělo (např. první třída v letadle), ale filmu to neublížilo. A nemůžeme se dočkat dalšího dílu, protože kdo ví, tak ví, že ten konec je prostě dech beroucí a velmi neukončený!!!

     Rozhodně se chystáme na další díly, natáčení už je jisté, teď je jen otázkou času, jestli si režisérka pospíší a bude to brzo, doufáme v to.
     PS: Asi nepochopím, proč se do tohoto filmu musí navážet taková spousta lidí. A hlavně absolutně nechápu, proč na to odpůrci vůbec jdou do kina, když to odsoudí, ještě dříve, než to četli nebo viděli.
Viděli jste to také? Nebo aspoň se na to někdy chystáte???
Jane

pondělí 9. února 2015

Řeč květů

     Po velmi dlouhééé době (skoro po zkouškovém) jsem konečně dočetla nějakou knihu. Mám rozečtené další dvě, takže brzy možná dočtu i další... A vůbec bych se tomu nedivila. :D

Obálka knihy


Kniha: Řeč květů
Autor: Vanessa Diffenbaughová
Počet stran: 320

Můj názor na knihu:
     Celý příběh je o Victorii, která již když byla malá, putovala od jednich pěstounů k druhým a také po různých zařízeních pro děti bez rodičů. Není zrovna úplný andílek, většinou velmi zlobila, a proto ji nikde moc dlouho nechtěli. Obsahem knihy se prolínají dvě časové linky - Victorie v mládí u Elizabeht a Victorie v dospělosti.
     Okolo svých 10 let se dostala do pěstounské péče k Elizabeth, která vlastnila vinici a vyznala se v květomluvě. Po několik týdnech si na sebe začali zvykat a Victorie ji měla velmi ráda. Ale samozřejmě jim ve spokojeném životě něco bránilo a to Elizabethina sestra se synem Grantem. Elizabeth hodně toužila po tom, aby se se sestrou usmířili a aby jí mohla ukázat Victorii. Bohužel ona ani Grant nechtěli se usmířit nechtěli. Elizabeth z toho byla zklamaná a kvůli tomu nešla s Victorií k soudu o adopci, po kterém by u ni Victorie už navždy zůstala. 
     Victorii to naštvalo a rozhodla se, že se bude mstít, zkusila podpálit vinici a povedlo se to, aby si Elizabeth myslela, že to byla její sestra. Kvůli tomu požáru poté skončila v nemocnici a své sociální pracovnici řekla, že ji Elizabeth mlátila. A proto už se k ní nikdy nevrátila. Lhala, ale spíše kvůli tomu, že jí to bylo líto a také kvůli svému vlastnímu přání, být opět sama. Bála se také, že ji Elizabeth už nebude chtít vidět, i přes to, jak moc se měly rády. 
     V dospělosti Victorii přesunuli do Domu na půli cesty, kde si měla najít práci, ale to ona nechtěla, chtěla se jen dál starat o svoje květiny. Proto ji po chvíli z domu vyhodili. Chvíli bydlela v parku jako bezdomovec, blízko své květinové zahrádce a byla celkem spokojená. Pak jednou narazila na květinářství, které patřilo Renatě a protože trochu nestíhala, zaměstnala ji. Tak jí občas začala vypomáhat a velmi se jí tam dařilo a hlavně ji to i bavilo. Jezdila s Renatou na květinový trh, kde ji zaujal jeden kluk, začali se poté vyměňovat vzkazy pomocí květin. Štvalo ji to, až se on poté rozhodl o další krok a smluvili si schůzku. Dozvěděla se poté, že je to Grant, synovec Elizabeth, u které bydlela, když byla menší. 
     Začali se čím dál častěji setkávat, Victorie překonávala strach z kontaktu s cizími lidmi. Začali spolu porovnávat významy květin ve svých knihách, až se Victorie rozhodla, že nafotí nový atlas květin. Později se na tolik sblížili, že u něj začala přespávat, Grant ji velmi miloval a ona se toho hodně bála. Několikrát se spolu i milovali. Po pár týdnech bylo Victorii špatně, až ji poté Renata upozornila na fakt, že je pravděpodobně těhotná. A také to tak bylo. Začala se Grantovi vyhýbat, až od něj utekla pryč. Založila si svoji firmu Vzkaz, kde vázala a připravovala květiny zákazníkům podle květomluvy. Její firmě se dařilo a tak zaměstnala pomocnou sílu, aby jí s tím pomohla. Narodila se jí dcera, péči o ni moc nezvládala, byla hodně unavená, až to nakonec vzdala a rozhodla se ji odvést ke Grantovi. Kde bude milovaná a šťastnější, Grant do té doby o dítěti vůbec nevěděl, protože mu to neřekla. Sice to pro Victorii bylo hodně těžké, ale měla radši svůj klid a samotu. 
     Často přemýšlela o své dceři, o Grantovi a o Elizabeth, protože se jí chtěla jet omluvit, ale obávala se, jak by to dopadlo. Až se jednou odhodlala a napsala jí dopis, že ten požár kdysi založila ona. Po několika dnech přijela Elizabeth a donesla odpověď na její dopis do Renatina květinářství. Po mnoha měsících to Victorii došlo, musí prostě za Elizabeth. Když tam konečně dojela, našla ji, jak si hraje s její dcerou. A došlo jí, že tam u Elizabeth její dcera žije. Potom se rozhodla dojet také za Grantem. Ten jí řekl, že se její dcera jmenuje Viola (což znamená v květomluvě usmíření), nezlobil se na ní, ukázal ji Violino fotoalbum a také její pokoj. Milovala ho, ale nechtěla jemu, ani Viole ublížit. Když od něj odcházela, nechtělo se jí, ale musela. 
     Vběhla ještě do jeho skleníku pro květiny a jela hned za Elizabeth. Která jí otevřela i s Violkou, pozvala ji dovnitř na zmrzlinu. Elizabeth představila Victorii jako její maminku, nandali Victorii zmrzlinu a po chvíli si k ní Violka přelezla a skoro všechno jí snědla. A Elizabeth Victorii odpustila, možná to udělala už dávno, ale až nyní o tom byla Victorie přesvědčená. 
     Victorie se potom rozhodla, že se přestěhuje ke Grantovi, ale ne do hlavního domu, kde teď bydlel sám a kde měla Violka pokoj, ale do vodárenské věže. Protože nemůže znovu selhat, chtěla začít pomalu ve všem od začátku. Měsíc před nastěhováním trávila víkendy u Elizabeth a Granta s Violkou. Nedokázala bez ní/bez nich už být a nechtěla je znovu ztratit. Poprvé u ní měla Violka spát, Victorie se toho bála, ale byla na to připravená a chtěla tomu čelit, dokud to nepůjde. :) 
Tulipán = znamená vyznání lásky :)
     Knihu jsem dostala k Vánocům, sama jsem si ji sice vybrala a stála jen 49 Kč!!! Je až neuvěřitelné, jak hezké knihy člověk někdy najde v Levných knihách. Kniha se mi strašně moc líbila, dokonce jsem si opět pobrečela... Trochu netradiční příběh, ale o to víc mě zasáhl u srdce... 
Jane