Kufr paní Sinclairové

     Opět další dočtená kniha, nějak poslední dobou čtu rychle (na moje poměry). Tuto knihu jsem četla ani ne týden. A tu obálku zbožňuji a nejlepší je, že je úplně stejná i pod obalem... 
 

Obálka knihy

Kniha: Kufr paní Sinclairové

Autorka: Louise Waltersová

Počet stran: 300

O knize: 

     Roberta a Dorothea jsou hlavní hrdinky této knihy a vlastně jsou to také vnučka s babičkou. Vždy je psaná jedna kapitola z pohledu Roberty a další z pohledu Dorothey. Robertin příběh je z přítomnosti, z jejího života, který nyní žije a co se jí stává. Dorotheinin příběh je z její dávné minulosti, když jí bylo přibližně jako nyní její vnučce.
     Roberta našla dopis, který měl údajně napsat její dědeček, ale nesedí jí tam datum. Je psaný v roce 1941, kdy už byl její otec narozený a dědeček měl být podle babičky již mrtvý. Rozhodne se tomu přijít na kloub. Během toho se jí stane několik příhod, rozejde se se svým přítelem, dá vípověď v práci a její těžce nemocný otec umře. Nakonec se vrátí zpět do své staré práce, uvědomí si, že má ráda svého šéfa, ale nechce mu zničit vztah. Ale očividně ostud chtěl, aby byli spolu a nakonec se dají dohromady a jsou i zasnoubeni. Po smrti otce se spojí se svou matkou, která od nich odešla, když jí bylo 6 let a začnou se navštěvovat, povídat si atd.
     Dorothinin příběh začíná v roce 1940, kdy její muž Albert Sinclair odešel do války, protože ho ona zklamala a nedala mu dítě. Několikrát o dítě přišla a poslední se sice narodilo, ale bohužel mrtvé. Postupem času se k ní nastěhovali 2 dívky, Angie a Nina, starala se o ně, vařila jim a byla ráda za společnost. Jednoho dne slyšela letět letadlo, které nebezpečně klesalo, běžela mu naproti s myšlenkou zabít se. Nakonec se jen zranila a přijel za ní nadřízený toho mrtvého pilota Jan Pietrykowsky. Moc se jí líbil, začali se občas scházet, ale on poté musel odjet bojovat ve válce. Tak si začali psát dopisy, moc se jí to líbilo. V listopadu se z nenadání vrátil její manžel, byl hodně naštvaný, když zjistil, že se ona stýká s jiným mužem a znásilnil ji. O Vánocích přijel Jan, dlouho jí nepsala, bála se o něj, myslela si, že je možná mrtvý. Byl zraněný a nemohl psát dopisy, když přijel, vyspali se spolu, bylo to pro oba strašně krásné a přirozenné. Bohužel mohl zůstat jen jednu noc a ráno musel znovu odcestovat zpět. Ten den se stane něco divného, Nina porodí dítě, nikdo netušil, že je těhotná, ani ona sama. Po porodu začala vyšilovat, že ho nechce, že by si zničila život, nikdo by se s ní nebavil apod. Nakonec se s Dorothy domluvila, že si ho může nechat, ale nesmí se nikdo dozvědět, že je její. Po několika dnech se Dorothy s malým Johnem rozhodne odcestovat zpět do Oxfordu, kde se narodila ona a zpět ke své matce. Dítě pojmenovala po Janovi, nechce na něj zapomenout, ale on jí dal v dopise (v tom co našla Roberta) jasně najevo, že se mu toto nelíbí a že s ní proto nemůže být. Dorothy ale neví, že po válce ji potom hledal, dokonce i v Oxfordu, jejím rodném domě, ale oni se mezi tím odstěhovali pryč, proto se pak už nikdy nesešli. 
     Většinu toho příběhu se poté Roberta od své babičky dozví, nemůže tomu uvěřit, ale co se dá dělat, historii nezmění... Dorothy na Jana nikdy nezapomněla a moc ji mrzí, že všechny věci, které mu po něm zbyli jednou spálila. 

Můj názor na knihu:

     Kniha jako taková se mi líbila, ale asi nejsem cílová skupina na prolínání příběhu z minulosti a přítomnosti. Trochu mě to při čtení rušilo. Píběh byl pro mne nový, neokoukaný a zajímavý. Mám ráda knihu, kdy jsem něco podobného zatím nečetla a to se mi splnilo. Ale při čtení mi celou dobu ''něco'' chybělo, zatím stále nevím co to bylo...  

Četl jste toto někdo? Názory, připomínky???

Jane