 |
| Obálka knihy |
Kniha: Řeč květů
Autor: Vanessa Diffenbaughová
Počet stran: 320
Můj názor na knihu:
Celý příběh je o Victorii, která již když byla malá, putovala od jednich pěstounů k druhým a také po různých zařízeních pro děti bez rodičů. Není zrovna úplný andílek, většinou velmi zlobila, a proto ji nikde moc dlouho nechtěli. Obsahem knihy se prolínají dvě časové linky - Victorie v mládí u Elizabeht a Victorie v dospělosti.
Okolo svých 10 let se dostala do pěstounské péče k Elizabeth, která vlastnila vinici a vyznala se v květomluvě. Po několik týdnech si na sebe začali zvykat a Victorie ji měla velmi ráda. Ale samozřejmě jim ve spokojeném životě něco bránilo a to Elizabethina sestra se synem Grantem. Elizabeth hodně toužila po tom, aby se se sestrou usmířili a aby jí mohla ukázat Victorii. Bohužel ona ani Grant nechtěli se usmířit nechtěli. Elizabeth z toho byla zklamaná a kvůli tomu nešla s Victorií k soudu o adopci, po kterém by u ni Victorie už navždy zůstala.
Victorii to naštvalo a rozhodla se, že se bude mstít, zkusila podpálit vinici a povedlo se to, aby si Elizabeth myslela, že to byla její sestra. Kvůli tomu požáru poté skončila v nemocnici a své sociální pracovnici řekla, že ji Elizabeth mlátila. A proto už se k ní nikdy nevrátila. Lhala, ale spíše kvůli tomu, že jí to bylo líto a také kvůli svému vlastnímu přání, být opět sama. Bála se také, že ji Elizabeth už nebude chtít vidět, i přes to, jak moc se měly rády.
V dospělosti Victorii přesunuli do Domu na půli cesty, kde si měla najít práci, ale to ona nechtěla, chtěla se jen dál starat o svoje květiny. Proto ji po chvíli z domu vyhodili. Chvíli bydlela v parku jako bezdomovec, blízko své květinové zahrádce a byla celkem spokojená. Pak jednou narazila na květinářství, které patřilo Renatě a protože trochu nestíhala, zaměstnala ji. Tak jí občas začala vypomáhat a velmi se jí tam dařilo a hlavně ji to i bavilo. Jezdila s Renatou na květinový trh, kde ji zaujal jeden kluk, začali se poté vyměňovat vzkazy pomocí květin. Štvalo ji to, až se on poté rozhodl o další krok a smluvili si schůzku. Dozvěděla se poté, že je to Grant, synovec Elizabeth, u které bydlela, když byla menší.
Začali se čím dál častěji setkávat, Victorie překonávala strach z kontaktu s cizími lidmi. Začali spolu porovnávat významy květin ve svých knihách, až se Victorie rozhodla, že nafotí nový atlas květin. Později se na tolik sblížili, že u něj začala přespávat, Grant ji velmi miloval a ona se toho hodně bála. Několikrát se spolu i milovali. Po pár týdnech bylo Victorii špatně, až ji poté Renata upozornila na fakt, že je pravděpodobně těhotná. A také to tak bylo. Začala se Grantovi vyhýbat, až od něj utekla pryč. Založila si svoji firmu Vzkaz, kde vázala a připravovala květiny zákazníkům podle květomluvy. Její firmě se dařilo a tak zaměstnala pomocnou sílu, aby jí s tím pomohla. Narodila se jí dcera, péči o ni moc nezvládala, byla hodně unavená, až to nakonec vzdala a rozhodla se ji odvést ke Grantovi. Kde bude milovaná a šťastnější, Grant do té doby o dítěti vůbec nevěděl, protože mu to neřekla. Sice to pro Victorii bylo hodně těžké, ale měla radši svůj klid a samotu.
Často přemýšlela o své dceři, o Grantovi a o Elizabeth, protože se jí chtěla jet omluvit, ale obávala se, jak by to dopadlo. Až se jednou odhodlala a napsala jí dopis, že ten požár kdysi založila ona. Po několika dnech přijela Elizabeth a donesla odpověď na její dopis do Renatina květinářství. Po mnoha měsících to Victorii došlo, musí prostě za Elizabeth. Když tam konečně dojela, našla ji, jak si hraje s její dcerou. A došlo jí, že tam u Elizabeth její dcera žije. Potom se rozhodla dojet také za Grantem. Ten jí řekl, že se její dcera jmenuje Viola (což znamená v květomluvě usmíření), nezlobil se na ní, ukázal ji Violino fotoalbum a také její pokoj. Milovala ho, ale nechtěla jemu, ani Viole ublížit. Když od něj odcházela, nechtělo se jí, ale musela.
Vběhla ještě do jeho skleníku pro květiny a jela hned za Elizabeth. Která jí otevřela i s Violkou, pozvala ji dovnitř na zmrzlinu. Elizabeth představila Victorii jako její maminku, nandali Victorii zmrzlinu a po chvíli si k ní Violka přelezla a skoro všechno jí snědla. A Elizabeth Victorii odpustila, možná to udělala už dávno, ale až nyní o tom byla Victorie přesvědčená.
Victorie se potom rozhodla, že se přestěhuje ke Grantovi, ale ne do hlavního domu, kde teď bydlel sám a kde měla Violka pokoj, ale do vodárenské věže. Protože nemůže znovu selhat, chtěla začít pomalu ve všem od začátku. Měsíc před nastěhováním trávila víkendy u Elizabeth a Granta s Violkou. Nedokázala bez ní/bez nich už být a nechtěla je znovu ztratit. Poprvé u ní měla Violka spát, Victorie se toho bála, ale byla na to připravená a chtěla tomu čelit, dokud to nepůjde. :)
Knihu jsem dostala k Vánocům, sama jsem si ji sice vybrala a stála jen 49 Kč!!! Je až neuvěřitelné, jak hezké knihy člověk někdy najde v Levných knihách. Kniha se mi strašně moc líbila, dokonce jsem si opět pobrečela... Trochu netradiční příběh, ale o to víc mě zasáhl u srdce...
Okolo svých 10 let se dostala do pěstounské péče k Elizabeth, která vlastnila vinici a vyznala se v květomluvě. Po několik týdnech si na sebe začali zvykat a Victorie ji měla velmi ráda. Ale samozřejmě jim ve spokojeném životě něco bránilo a to Elizabethina sestra se synem Grantem. Elizabeth hodně toužila po tom, aby se se sestrou usmířili a aby jí mohla ukázat Victorii. Bohužel ona ani Grant nechtěli se usmířit nechtěli. Elizabeth z toho byla zklamaná a kvůli tomu nešla s Victorií k soudu o adopci, po kterém by u ni Victorie už navždy zůstala.
Victorii to naštvalo a rozhodla se, že se bude mstít, zkusila podpálit vinici a povedlo se to, aby si Elizabeth myslela, že to byla její sestra. Kvůli tomu požáru poté skončila v nemocnici a své sociální pracovnici řekla, že ji Elizabeth mlátila. A proto už se k ní nikdy nevrátila. Lhala, ale spíše kvůli tomu, že jí to bylo líto a také kvůli svému vlastnímu přání, být opět sama. Bála se také, že ji Elizabeth už nebude chtít vidět, i přes to, jak moc se měly rády.
V dospělosti Victorii přesunuli do Domu na půli cesty, kde si měla najít práci, ale to ona nechtěla, chtěla se jen dál starat o svoje květiny. Proto ji po chvíli z domu vyhodili. Chvíli bydlela v parku jako bezdomovec, blízko své květinové zahrádce a byla celkem spokojená. Pak jednou narazila na květinářství, které patřilo Renatě a protože trochu nestíhala, zaměstnala ji. Tak jí občas začala vypomáhat a velmi se jí tam dařilo a hlavně ji to i bavilo. Jezdila s Renatou na květinový trh, kde ji zaujal jeden kluk, začali se poté vyměňovat vzkazy pomocí květin. Štvalo ji to, až se on poté rozhodl o další krok a smluvili si schůzku. Dozvěděla se poté, že je to Grant, synovec Elizabeth, u které bydlela, když byla menší.
Začali se čím dál častěji setkávat, Victorie překonávala strach z kontaktu s cizími lidmi. Začali spolu porovnávat významy květin ve svých knihách, až se Victorie rozhodla, že nafotí nový atlas květin. Později se na tolik sblížili, že u něj začala přespávat, Grant ji velmi miloval a ona se toho hodně bála. Několikrát se spolu i milovali. Po pár týdnech bylo Victorii špatně, až ji poté Renata upozornila na fakt, že je pravděpodobně těhotná. A také to tak bylo. Začala se Grantovi vyhýbat, až od něj utekla pryč. Založila si svoji firmu Vzkaz, kde vázala a připravovala květiny zákazníkům podle květomluvy. Její firmě se dařilo a tak zaměstnala pomocnou sílu, aby jí s tím pomohla. Narodila se jí dcera, péči o ni moc nezvládala, byla hodně unavená, až to nakonec vzdala a rozhodla se ji odvést ke Grantovi. Kde bude milovaná a šťastnější, Grant do té doby o dítěti vůbec nevěděl, protože mu to neřekla. Sice to pro Victorii bylo hodně těžké, ale měla radši svůj klid a samotu.
Často přemýšlela o své dceři, o Grantovi a o Elizabeth, protože se jí chtěla jet omluvit, ale obávala se, jak by to dopadlo. Až se jednou odhodlala a napsala jí dopis, že ten požár kdysi založila ona. Po několika dnech přijela Elizabeth a donesla odpověď na její dopis do Renatina květinářství. Po mnoha měsících to Victorii došlo, musí prostě za Elizabeth. Když tam konečně dojela, našla ji, jak si hraje s její dcerou. A došlo jí, že tam u Elizabeth její dcera žije. Potom se rozhodla dojet také za Grantem. Ten jí řekl, že se její dcera jmenuje Viola (což znamená v květomluvě usmíření), nezlobil se na ní, ukázal ji Violino fotoalbum a také její pokoj. Milovala ho, ale nechtěla jemu, ani Viole ublížit. Když od něj odcházela, nechtělo se jí, ale musela.
Vběhla ještě do jeho skleníku pro květiny a jela hned za Elizabeth. Která jí otevřela i s Violkou, pozvala ji dovnitř na zmrzlinu. Elizabeth představila Victorii jako její maminku, nandali Victorii zmrzlinu a po chvíli si k ní Violka přelezla a skoro všechno jí snědla. A Elizabeth Victorii odpustila, možná to udělala už dávno, ale až nyní o tom byla Victorie přesvědčená.
Victorie se potom rozhodla, že se přestěhuje ke Grantovi, ale ne do hlavního domu, kde teď bydlel sám a kde měla Violka pokoj, ale do vodárenské věže. Protože nemůže znovu selhat, chtěla začít pomalu ve všem od začátku. Měsíc před nastěhováním trávila víkendy u Elizabeth a Granta s Violkou. Nedokázala bez ní/bez nich už být a nechtěla je znovu ztratit. Poprvé u ní měla Violka spát, Victorie se toho bála, ale byla na to připravená a chtěla tomu čelit, dokud to nepůjde. :)
 |
| Tulipán = znamená vyznání lásky :) |
Jane
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za každý váš komentář... :)