Než jsem tě poznala

     Opět jsem tu s další přečtenou knihou, měla jsem ji v plánu hodněěě dlouho. Nakonec jsem se k ní dostala hlavně z toho důvodu, že je už i natočený film a já to chtěla přečíst dříve než na něj půjdu do kina (koncem tohoto týdne). A hned v průběhu čtení a následně po dočtení se hned zařadila se mezi moje TOP knihy. Proč, co se stalo, nebo čím mě baví se hned za chvilu dozvíte. :) (PS: Dál čtu Hunger games všechny díly, recenze asi bude na celou sérii v jednom článku.)

Obálka knihy

Kniha: Než jsem tě poznala

Autorka: Jojo Moyesová

Počet stra: 407

Můj názor na knihu: 

     Luisa Clarková a Will Traynor jsou 2 zcela odlišní lidé, kteří by se za normální situace asi nikdy nepotkali, i když se narodili ve stejném malém městečku. 

     Luisa pracovala dříve v kavárně, práce ji moc bavila, ale bohužel se kavárna musela zavřít. Když hledala nějakou jinou práci, nebylo pro ni zrovna mnoho možností, které by mohla dělat. Po několika neuspěšných týdnech ji byla nabídnuta práce pečovatelky u Willa Traynora na 6 měsíců. 

     Will je kvadruplegik, aneb je ochrnutý na všechny končetiny, jen velmi málo může pohybovat jednou rukou. Proto je upoutaný většinu dne na vozík, se kterým dokáže jezdit, může mluvit a otáčet hlavou. Před 2 lety měl ošklivou nehodu, kdy do něj narazila motorka a on zůstal ochrnutý. Jeho zdravotní stav je neměnný a vyhlídky na budoucí zlepšení žádné nejsou. A kvůli tomu je to s ním hlavně po psychické stránce velmi špatné, nemá chuť do života a na všechny okolo je ošklivý a hrubý.

     Ze začátku je jejich spolupráce velmi těžká a nemohou si na sebe zvyknout, Will je na Luisu ošklivý a nechce s ní vůbec komunikovat. Postupem času si k sobě najdou cestu, začnou se spolu více bavit, například o filmech, hudbě apod. Jednou si spolu i vyrazí na koncert. Později dostala Luisa od Willovi matky více informací, proč ji zaměstnali jen na 6 měsíců. Je to kvůli tomu, že se Will již pokusil o sebevraždu a chce ukončit svůj život i nadále. Slíbil jim ještě 6 měsíců, proto se ho Willova matka snaží udržet naživu a prosí Luisu, aby i ona se o to pokusila a vymyslela nějaké věci, které by Willa přesvědčili i nadále zůstat živý. 

     Luisa se snaží vymýšlet různé výlety a aktivity, které by se Willovi líbili a přesvědčili ho. Bylo vidět, že je Will mnohem spokojenější a uvolněnější než dříve. Luisa vymyslela úžasný výlet do USA, kde by sjížděli řeku, skákali bungee jumping apod. Bohužel chvíli přes samotným výletem dostal Will zápal plic a musel být hospitalizován v nemocnici a výhledově nebylo možné podnikat takový výlet. Nakonec Luisa vymyslí méně náročný výlet na Mauricius a všichni si to tam moc užijí, Luisa objevuje nové zážitky, chutě apod. A také se Willovi svěří, že ho miluje, jemu to bohužel k životu nestačí. Při příjezdu domů se z toho Luisa zhroutí a nechce s nikým a o ničem mluvit. 

      Luise poté den před samotným koncem Willova života volá jeho matka a prosí ji, aby za nimi přiletěla do Švýcarska, protože si to Will přeje. Luisa neváhá a letím za ním, došlo jí, že chce být u Willa, i když jí to zlomí srdce. Při příjezdu tam jí není uplně nejlépe, ale je ráda, že uvidí Willa. V poslední kapitole se Luisa nachází v Paříže, podle Willových instrukcí v jedné kavárně a čte si tam od něj dopis...

 

Citát z knihy

     Kniha se mi strašně líbila, už když jsem jí četla, je moc dobře napsaná. Super námět a příběh, se kterým se jen tak někde nesetkáte. Kvadruplegik je hodně vážné onemocnění a moc se mi líbili ty rady a názory ostatní z diskuze apod. Kniha mě opravdu naprosto nadchnula a nakonci totálně rozcupovala na kousky. Celý večer jsem ji otevírala a zavírala, protože jsem ji ještě nechtěla dočíst. Posledních asi 30 stran jsem probrečela a nevěděla jsem co dělat dál... Podobně mě takto rozhodily Hvězdy nám nepřály, ale tentokrát to bylo ještě o něco horší. Pokud se mi to povede, zkusím napsat poté i recenzi na film. :)

Četli jste někdo tuto knihu? Brečeli jste také někdo? :D 

Jane 

Knihy s bílou obálkou

     Kdo to kdy vymyslel, aby měla kniha přebal a pod tím nádherným barevným přebalem byla bílá pevná vazba??? To pak tu knihu nemůžu vůbec nikam nosit, bojím se, že si ji zašpiním, otluču apod. Knihy by měly mít co nejvíce barevné obálky, aby na nich nebyla vidět žádná špína atd. A poslední dobou mám čím dál tím víc radši paperbacky. Proč? Protože jsou malý a dají se všude strčit a nemají bílé desky, většinou... :D

     A víte co ještě nemám ráda? Když nestíhám číst to co chci mít co nejdříve přečtené, ale o tom třeba zase někdy příště... :D 

Jane

Sto jmen

     Po zkouškovém a státnicích, je tu konečně (asi po 3 měsících) přečtená kniha, bohužel děj si už moc nepamatuji, tak to bude taková krátká recenze. :(

Obálka knihy

Název: Sto jmen

Autorka: Cecelia Ahernová

Počet stran: 320

Můj názor na knihu:

     Kniha je o Katty, která je novinářka, pracovala dříve i ve známé televizi, než udělala menší průšvih. Dál píše ještě pro jeden časopis. Bohužel její kamarádka, šéfredaktorka tohoto časopisu nedávno umřela. Těsně před tím jí řekla o seznamu jmen o kterých chtěla napsat, ale už to nestihla. 
     Katty se rozhodne zkontaktovat lidi z tohoto záhadného seznamu 100 jmen a zkusit o nich napsat článek na počest své kamarádky.
     Moc se jí to nedaří, ale snaží se ze všech sil. Nakonec se jí povede zkontaktovat pár lidí ze seznamu, každý je naprosto jiný a neví co je spojuje. Jejich příběhy ji začnou velmi zajímat a snaží se je pochopit nejen jejich život a problémy, se kterými se musejí potýkat. 
     Jak to tak nakonec bývá, přes všechny problémy a situace, do kterých se Kitty dostala, všechno dobře dopadne a i Kytty najde svoje štěstí a dokonce i lásku.

     Omlouvám se za kratší recenzi, ale knihu jsem četla v náročnejším období a nebyl na ni moc čas, takže proto to dopadlo takto. Příště to napravím. :)
     Kniha se mi celkem líbila, i když od této autorky znám i lepší. Kitty se snažila jako správná novinářka, bohužel né vždy všechno dopadne tak jak má, ale ke konci to tak dopadnout může. :)

Četl jste někdo tuto knihu také? 

Jane 

Knihy z eshopů

     Chytila mě utrácecí nálada, což vlastně trvá skoro vždy, takže vlastně žádná novinka... :D Mám vybrané nějaké knihy a doufám, že si je koupím. Hledám tedy po různých eshopech, kde je to nejlepší a vyjde to nejlépe... Protože proč utrácet víc, když jde ušetřit. :D

     Minulý měsíc jsem dostala záložky od Martinusu, kde je 100 Kč sleva při nákupu nad 600 Kč, tak jsem si to hezky naházela do košíku. Měla jsem z toho radost, že jim tam také konečně udělám objednávku, protože mají super koncept, přístup atd. Říkala jsem si, jak to vyjde dobře, ten nákup o 100 Kč levněji. Ale omyl. 

     Našla jsem jiný eshop Dobréknihy a tam i bez slevy to vyšlo i s poštovným ještě levněji. Na tomto eshopu už jsem nakupovala a byla jsem spokojená. No jak myslíte, že to dopadne??? :P Ano jsem strýček skrblík a šetřím každou korunu, což by měl každý ocenit a pochválit mě...

     Nakonec jsem ještě hledala na Databázi knih a našla jsem tam nějaké knihy, které si tam taky koupím, protože jsou už starší a chci si je taky fakt koupit. Na Databázi knih mám také jen dobré zkušenosti s lidmi, kteří tam prodávají knihy, takže vyřešeno... 

knihy

     A bilance dnešního dne? Pravděpodobně si koupím 4 knihy, z toho 2 z Dobrých knih a 2 z Databáze knih. A víte co? Zasloužím si to a moc se na ně těším... :P

Někdo podobný krušný den?

Jane

Vysoká škola

     Asi po sto letech je tu článek. Dejme tomu, že o vysoké škole už něco vím, chodím na VŠ už 3 roky a snad ji letos i dokončím. A co bude, až/jestli odstátnicuji? To zatím nevím, nejradši bych šla pracovat, i když vím, že to nebude žádná sláva. Mám podané 2 přihlášky, ale studovat se mi momentálně absolutně dál nechce... Takže se uvidí....

     Poslední semestr jsme toho sice neměli moc (rozumějte předmětů), ale i tak to bylo náročné. Né všichni chápali, že nemáme na práci jen ten jejich předmět, museli jsme dělat x seminárek a další věci. K tomu všemu jsme se všichni snažili psát bakalářku, která také nebyla lehká. Vedoucí práce se také nemusí zcela vždy ozívat, tím pádem jsem občas vyšilovala. Samozřejmě se to neobešlo bez problémů, to bych ani nebyla já. V den odevzdání jsem zjistila, že mám jiný název bakalářky, než co je v systému, to naštěstí opravit ještě šlo. Další problém se pak řešil v poslední den odevzdání, to jsem také naštěstí zvládla. Ale ty stresy okolo děs běs. Další kapitolou bylo samotné zkouškové období, ano sice jsme měli jen zápočty a jen jednu zkoušku, i tak nám to některým dalo velmi zabrat a dělali jsme něco i na podruhé (jen jeden test, jupííí :D ). Každopádně zkouškové je za mnou a nyní JEN státnice. Otázky ke státnicím už většinu máme, něco málo musím ještě upravit a pak už se to JEN naučit a umět to u státnic. Plus obhájit bakalářku, čeho se také celkem bojím... 

      Po 3 letech na vysoké škole nemám ani chuť jít dál. Proč??? Momentálně jsem ve fázi, kdy nevěřím moc lidem, ve škole to tak také bylo. Nikdo nikomu nic neposkytl, nikdo jiný krom pár lidí vám ani nepomůže. Musíte se spoléhat jen a jen na sebe. Bohužel jsem asi trochu blbá či naivní, když já většinou někomu ráda pomůžu. Pak jsem z toho buď totálně vyčerpaná, nebo v horším případě totálně nasraná. Ale to se vztahuje i k běžnému životu. Chtěla jsem tím hlavně říct, že pokud máte pár lidí, na které se můžete obrátit a víte, že se na vás nevykašlou, tak jste šťastný člověk. Pokud je nemáte a jedete všechno sólo, většinou jste v prdeli.

     I přes to všechno jsem na VŠ našla několik lidí, které mám ráda, pomáháme si atd. Ale vzhledem k tomu, že každý bydlíme někde jinde a daleko od sebe, očekávám a celkem se toho i bojím, že s většinou z nich se už v životě neuvidím. A bude nás čekat jen občasná konverzace na fb. Je to smutné, ale takový je život. Lidi odcházejí a přicházejí, zažila jsem to už několikrát a zažiju to ještě asi ještě vícekrát v budoucnu. 

     Omlouvám se za trochu depresivní článek, ale potřebovala jsem se z toho trochu vypsat, vím že nyní moc nepřizpívám. Už přes 2 měsíce čtu stále tu samou knihu, většinu času není čas nebo nálada na čtení, snad se to zlepší v rámci prokrastinace. :D

                                                                                                        Jane

Bakalářka, státnice, přijímačky

Ahoj, 

dneska jen taková krátká vsuvka. Bohužel se teď nacházím v důležitém bodě studia, kdy absolutně nestíhám školu, nestíhám psát bakalářku, státnicové otázky zatím ani nemám vypracované, na přijímačky se nestíhám učit. Do toho má jedna moje dobrá kamarádka rozlučku se svobodou a následně svatbu, vše před státnicemi.
Takže můj nynější stav je vyšilování ze všeho, uklidňování ostatních, pomáhání ostatním atd. Nestíhám ani číst, knihu mám rozečtenou už možná měsíc. Seriály nové co vychází už ani nestahuji a doženu to snad po státnicích. Občas si jen něco pustím staršího a dělám u toho i něco jiného do školy a poslouchám jen zvuk.

Omlouvám se za neaktivitu, snad se to časem zlepší.  

Jane

Cena nevinnosti

     Opět další kniha, kterou jsem letos přečetla. Nějak se překonávám, nebo snad prokrastinace v rámci bakalářské práce? :D

Obálka knihy

Kniha: Cena nevinnosti

Autorka: Rebecca James
Počet stran: 328

Můj názor na knihu: 

     Kniha je o Anně, která vlastní velký hezký dům v Sydney. A o Timovi, který pracuje jako kuchař u svého otce v restauraci, zatím bydlí u své expřítelkyně Lilly a u jejího nového přítele Patricka. Lille už to začne vadit a tak přemluví Tima, aby se snažil najít jiné bydlení. A on narazí na naprosto super inzerát i za levný peníze. Když se tam šel podívat, zjistil, že ten dům patří Anně. Bydlení tam má jen takový malý háček, Anna má agorafobii a nikdy nevychází z domu a také je trochu divná. :D Marcus s Fionou se kterými Anna kamarádí se postarali o inzerát a žádají Tima, aby Anně občas donesl nákup a dal na ní pozor. 
     Postupem času se Anna s Timem začnou více bavit, ale také se v domě začnou dít divné věci, které si Tim není schopný nějak vysvětlit. Lilla nechce Tima nechat úplně být, ví jaký má na něj vliv a jak za ní vždycky příjde, když něco potřebuje. 
     Lilla přemluví Tima, aby u Anny v domě uspořádal narozeninový večírek. Tim to dovolí, Anna se krásně obleče a Timovi dojde, že mu asi nebude úplně lhostejná. Když spolu tancovali, moc se mu to líbilo. Postupem večera se stala jedna taková divná věc, u něj v pokoji se našla krabice plná pavouků a u toho vzkaz k narozeninám od Anny. Timovi to přijde divný a Anna se za to stydí, ale není si jistá jestli to udělala nebo neudělala. 
      Tim s Annou se dají dohromady, oba jsou spokojenější a Anna je viditělně mnohem šťastnější a v pohodě. Svěří se také Timovi s tím, že Benjamin byl její syn a měla ho s Marcusem, se kterým se jednou vyspala. A také, že umřel, jednou když byli všichni společně na pikniku, přesněji řečeno, že se utopil. 
     Lilla se po několika dalších hádkách se svým přítelem rozejde a nemá kde bydlet. Tak ji napadne, že by mohla jít bydlet k Timovi a Anně do domu. Začne vyzvídat o Anně, o minulosti, o rodičích apod. A nakonec se ukáže, že Lilla je Annina sestra, na kterou její otec posílal peníze. Lilla byla plná závisti, zlosti a možná i pomatení smyslů. To ona nechala utopit Benjamina, to ona udělala některé věci, které se děly v domě a mnoho dalšího měla na svědomí. Když to Anna s Timem zjistili, snažili se to z ní dostat po dobrém, ale moc to nešlo. Proto se vše nakonec trochu vyhrotilo a nahlásili Lillu i na policii atd. 

     Silná kniha o zajímavém příběhu a lidech, kteří to neměli jednoduché. Po pravdě se Anně moc nedivím, že radši nevycházela z domu a byla taková uzavřená, po tom všem co se jí všechno bohužel stalo. Tim byl skvělý a ohledulpný kluk, který dokázal v Anně vskřísit tu dívku, kterou Anna byla před tím vším. Kniha se mi líbila, ale nebyla to zas až tak velká sláva. Doporučuju možná těm, kteří se chtějí dozvědět něco o agorafobii a také těm, kteří se v těchle tématech vyžívají. Pro mě to bylo zajímavé ze sociálního hlediska, ale jinak mě to tolik nezaujalo. 

 Četl jste tuto knihu někdo?

Jane